A)Cíle specializačního vzdělávání

Vzdělávací program (dále jen sylabus) specializačního vzdělání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie (dále DGEH) je kompatibilní se vzdělávacím programem (sylabem) pro výchovu v terciální pediatrické péči, která je definovaná Evropskou unii pro lékařské specialisty. Jeho základem je sylabus, který vypracovala a publikovala komise pro výchovu Evropské společnosti pro gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN).

Učební plán specializačního vzdělání v oboru DGEH jasně definuje standardy znalostí a dovedností, které musí ovládat dětský gastroenterolog a hepatolog a současně tak stanovuje hranici mezi ním a specialistou v dětském lékařství a v praktickém dětském lékařství

B) Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Specializační vzdělávání v oboru DGEH trvá minimálně 24 měsíců (2roky). Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru DGEH je

a)       získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia v akreditovaném magisterském studijním programu lékařství

b)       ukončené pětileté specializační vzdělání v oboru dětské lékařství.

V průběhu specializačního vzdělávání v oboru DGEH by uchazeč měl:

-          získat všestranné klinické zkušeností s chorobami gastrointestinálního traktu a jater

-          získat všestranné klinické zkušenosti s poruchami výživy

-          získat praktické zkušenosti s diagnostickými technikami včetně jejich interpretace

-          získat znalosti základních principů klinického výzkumu

-          navázat a prohloubit kontakty s gastroenterology a hepatology pečující o dospělé pacienty (dále dospělí gastroenterologové)

-          získat znalosti administrativních a organizačních aspektů péče o děti s chronickými chorobami gastrointestinálního traktu, jater a výživy

-          získat zkušenosti s prací multidisciplinárních týmů včetně psychosociálních aspektů péče

C)Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

C1 Základní úkoly

1)       Získat klinické zkušenosti a znalosti epidemiologie o nejdůležitějších chorobách, se kterými se setkáváme v oboru DGHV.

2)       Získat praktické dovednosti s diagnostickými a terapeutickýmimetodami

                                                               i.      Esofagogastroduodenoskopie (horní endoskopie) 

                                                             ii.      Koloskopie

                                                            iii.      Endoskopické odstranění cizích tělesa

                                                            iv.      Sací biopsie sliznice tenkého střeva a rekta

                                                              v.      Punkční biopsie jater

                                                            vi.      24hodinová jícnová pH-metrie,

                                                           vii.      Rektální manometrie

                                                         viii.      Funkční testy

3)       Výživa

                                                               i.      Vyšetření stavu výživy

                                                             ii.      Nutriční potřeby

                                                            iii.      Patofyziologie výživy

                                                            iv.      Teorie a techniky enterální a parenterální výživy

4)       Základní principy spolupráce s jinými specialisty (dětský chirurg, histopatolog, radiolog, intervenční radilog, dospělý gastroenterolog, hepatolog, biochemik, infekcionista)

5)       Znalosti příslušných aspektů organizace a managementu

6)       Základní znalosti o klinickém auditu a výzkumu

C2 Požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti

C2.1 Teoretické znalosti

C2.1.1 Gastroenterologie

1.       Vztah mezi abnormální embryogenezí a klinickým onemocněním (vrozené vývojové vady gastrointestinálního traktu včetně jater a pankreatu)

2.       Fyziologie gastrointestinálního traktu včetně jater a pankreatu

3.       Poruchy elektrolytové a vodní rovnováhy; příčiny a léčba dehydratace

4.       Rozpoznání a interpretace obecných symptomů onemocnění trávicího traktu včetně jater a pankreatu.

5.       Patofyziologie, symptomatologie, diagnostika a léčba onemocnění gastrointestinálního traktu.

6.       Základní znalosti o imunitě a imunopatologii gastrointestinálního traktu a jater.

7.       Základy molekulární genetiky u chorob gastrointestinálního traktu a jater

8.       Indikace k transplantaci střeva.

            C2.1.2 Hepatologie

1. Symptomatologie, diagnostika a terapie:

a.       onemocnění jater u novorozence

b.       akutních jaterních onemocnění

c.       chronických jaterních onemocnění

d.       jaterního selhání

e.       onemocnění žlučových cest

f.         metabolických jaterních chorob

g.       indikace k transplantaci jater

   2. Poruchy výživy u onemocnění jater

            C2.1.3  Výživa

a.       Kojení

b.       Umělá výživa kojenců

c.       Vyšetření stavu výživy

d.       Etiologie a terapie malnutrice

e.       Metody nutriční podpory a její indikace(dietoterapie, enterální, parenterální výživa)

f.         Nemocniční dietní systém

g.       Krátkodobý a dlouhodobý vliv malnutrice na zdravotní stav kojenců, dětí a adolescentů

            C2.1.4 Vyšetřovací metody

a.       Testy malabsorpce, testy jaterních funkcí; testy funkcepankreatu; dechové testy; 24hod jícnová pH metrie; manometrie.

b.       Indikace k užití významných zobrazovacích a endoskopických technik

C2.2 Klinické a praktické dovednosti

            C2.2.1. Klinické dovednosti

a.       Vyšetření nutričního stavu u kojenců a dětí včetně základů auxologie.

b.       Rehydratační infůzní terapie.

c.       Management enterální a parenterální výživy.

d.       Rozpis eliminačních diet.

e.       Měření dynamických nutričních parametrů.

             C2.2.2. Praktické dovednosti

a.       Sací biopsie tenkého střeva.

b.       Horní endoskopie.

c.       Rektoskopie, koloskopie.

d.       24hod jícnová pHmetrie.

e.       Testy GIT motility – transit time; rektální manometrie.

f.         Punkční biopsie jater.

g.       Založení perkutánní endoskopické gastrostomie

h.       Odstranění cizího tělesa z jícnu, ze žaludku.

             C2.2.3 Výzkumné dovednosti

a.       Navrhnout klinickou studii včetně lékařské statistiky

b.       Prezentace klinických dat

C2.3 Všeobecné principy a postoje

1. principy multidisciplinárního přístupu k dítěti s onemocněním gastrointestinálního traktu, jater nebo s poruchou výživy.
2. vědomí, že každé vyšetření může být pro dítě nepříjemné, bolestivé nebo děsivé a že vyšetření musí být dítěti i rodičům detailně vysvětleno
3. základní principy komunikace s dětmi a rodiči, dosažení optimální spolupráce

C2.4. Konkrétní klinické jednotky a oblasti

1.       Hypertrofická pylorostenóza

2.       Intussuscepce

3.       Hirsprungova choroba

4.       Vředová choroba a infekce Hp

5.       Zvracení

6.       Zácpa

7.       Recidivující nebo protrahované průjmy

8.       Akutní a recidivující bolesti břicha

9.       Persistující žloutenka v novorozeneckém a časném kojeneckém věku

10.   Meléna a enteroragie

11.   Střevní obstrukce

12.   Diferenciální diagnostika nitrobřišní

         resistence

13.   Akutní selhání jater

14.   Syndrom krátkého střeva

15.   Chronický nespecifický střevní zánět

16.   Syndrom nezvladatelného průjmu

17.   Nejčastější infekce gastrointestinálního

         tratu a jater

18.   Gastrointestinální problematika spojená s AIDS

19.   Potravinová alergie s gastrointestinální

         symptomatologií

20.   Akutní průjem, perorální rehydratace

21.   Nosokomiální infekce postihující

         gastrointestinální trakt a játra

22.   Chronická onemocnění jater a vrozené

         metabolické choroby jater

23.   Poruchy střevní motility

24.   Gastrointestinální symptomatologie u

         handikepovaných dětí

25.   Chronická podvýživa, neprospívání

26.   Malabsorpční syndrom

27.   Náhlé příhody břišní

28.   Poruchy příjmu potravy

29.   Deficity stopových prvků a vitaminů

        (Fe, Zn, Cu, Se, foláty, vitamin B12, vitaminy

         D, E,K, thiamin, riboflavin, kyselina askor-

         bová, esenciální MK)      

D) Hodnocení specializačního vzdělávání v oboru DGEH

Uchazeč má po celou dobu specializačního vzdělávání v DGHV přiděleného školitele. Plnění vzdělávacího programu je kontrolováno školitelem i uchazečem. Uchazeč si vede osobní „log book“ (příloha sylabu), ve kterém budou hodnoceny teoretické znalosti a evidovány získané praktické dovednosti definované v sylabu. V 3 měsíčních intervalech provede školitel kontrolu záznamů v „log book“ a po rozhovoru s uchazečem oba písemně zhodnotí dosavadní plnění požadavků sylabu. Uchazeč uvede případně požadavky na změnu nebo zkvalitnění výukového programu.

Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

a)absolvování teoretické a praktické specializační přípravy v rozsahu tohoto sylabu

b)záznamy o provedení požadovaných výkonů dle tabulky 1 v log booku, včetně závěrečného  hodnocení školitele s vyjádřením, zda absolvent specializačního vzdělávání je připraven k atestační zkoušce

Atestační zkouška:

a)                  teoretická část – 3 okruhy otázek

b)                  praktická část – u konkrétního pacienta anamnéza, klinické vyšetření pacienta, diferenciální diagnostika, návrh terapie

                                    -  praktické provedení gastroduodenoskopie a koloskopie

E) Charakteristika činnosti

Dětský gastroenterolog a hepatolog je dětský lékař specialista vzdělaný v diagnostice a terapii dětí s onemocněním gastrointestinálního traktu, jater a s poruchami výživy. Předpokládá se, že většina dětských gastroenterologů a hepatologů bude působit (provozovat praxi) v zázemí zdravotnických zařízení, která jsou schopna nabídnout plné spektrum možností a prostředků pro diagnostiku a terapii onemocnění gastrointestinálního traktu, jater a poruch výživy.

Tab. 1.

Minimální počty výkonů vyžadované k získání specializace v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie

pozn.:

^a)minimálně polovina výkonů u dětí mladších než 12 let

^b)minimálně 15 výkonů u dětí mladších 3 roky

^c)minimálně 5 výkonů u dětí mladších 3 roky